Sophie Hohenberg

Byly to práv? p?íb?hy o Konopišti a jeho okolí, se kterými jsem vyr?stala, a které mi nes?etn?krát vypráv?l m?j otec, který velmi trp?l tím, ?e nemohl pokra?ovat v boji svého otce za op?tné získání rodinných vlastnických práv. Ale po celý ?ivot obou mu?? se Konopišt? nacházelo za ?eleznou oponou a tedy mimo jejich dosah. M?j otec se mohl na Konopišt? chodit dívat v?dy jen jako návšt?vník. Kdy? mi bylo 16 let, rozhodl se otec, ?e se mnou pojede na Konopišt? a uká?e mi, odkud pocházíme. K tomu ji? bohu?el nikdy nedošlo, proto?e v roce 1977 zem?el. O mnoho let pozd?ji, v dob?, kdy u? ?elezná opona byla minulostí, za?al m?j man?el pravideln? jezdit za obchodními zále?itostmi do Prahy a jednou m? p?esv?d?il, abych jela s ním. P?i této p?íle?itosti jsme pak spolu navštívili také Konopišt?! Byl to pro mne ú?asný zá?itek: Poprvé v ?ivot? jsem byla „doma“. Já, která jsem vyr?stala v Lucembursku, já, která jsem z celého srdce Lucembur?anka, jsem najednou našla své ko?eny. Zmocnilo se m? dojetí, radostné vzrušení, ohromení. Byl to dosud nepoznaný pocit touhy po domov? a návratu do d?tství mého, mých rodi?? a prarodi??. Op?t o n?kolik let pozd?ji nás lucemburští p?átelé pozvali na Konopišt? na hon na ba?anty. Ješt? nikdy p?ed tím jsem nem?la takový pocit jako tenkrát. Bylo mi, jako kdyby po mn? celé Konopišt? volalo. Byl to p?ekrásný, ú?asný ale zárove? i skli?ující pocit. Po celou dobu jsem p?emáhala své slzy, ale jedno mi od tohoto okam?iku bylo jasné: Musím vstoupit do šlép?jí mého d?de?ka i otce a musím pokra?ovat v úsilí o nápravu bezejmenného bezpráví, jeho? ob?tí se stal m?j d?de?ek. Proto?e jeho rodi?e uzav?eli nerovnorodý s?atek, nesm?l m?j d?de?ek být Habsburkem a nesm?l se tak ani jmenovat. Po I. sv?tové válce bylo v ?eskoslovensku náhle všechno jinak a on i jeho sourozenci byl náhle op?t pova?ováni za Habsburky. Byli vyhnáni ze zem?, zbaveni svého domova a jejich majetek byl bez náhrady vyvlastn?n.V Saint-Germainské mírové smlouv? stojí: “... jako? i soukromý majetek bývalé rakousko-uherské panovnické rodiny." Ale m?j d?de?ek nebyl ?lenem císa?ské a královské rakousko-uherské rodiny. V zákon?, který byl ?eskoslovenským parlamentem schválen v roce 1921 za ú?elem provedení Saint-Germainské mírové smlouvy, stojí: “… statky a majetky (…) jmenovit? i bývalého následníka tr?nu Františka Ferdinanda d’Este a jeho potomk?.“ V této dob? byl však m?j prad?d, arcivévoda František Ferdinand ji? 8 let po smrti.Jak však lze odejmout vlastnictví zem?elému ?lov?ku? Moji rodi?e mi v?dy ?íkávali, ?e rodina je v?dy jako ?et?z: Ka?dý ?lánek ?et?zu se musí sna?it p?edat odkaz generací minulých generacím budoucím – a to se nesmí v ?ádném p?ípad? vztahovat pouze na materiální hodnoty! Jsme všem t?m, kte?í byli p?ed námi a zárove? všem t?m, kte?í p?ijdou po nás, zavázáni a zodpov?dní za své ?iny a za to, jak jsme ?ili. Vynikáme nejen tím, co ?iníme ale také tím, jak ?ijeme! V tomto ohledu je pro nás všechny náš d?de?ek velkým vzorem. Poté jsem se ješt? jednou se svým man?elem a s našimi d?tmi vydala na Konopišt?, proto?e jsem jim vše cht?la ukázat a vysv?tlit a zeptat se jich, zda souhlasí s tím, abych se vrhla do tohoto dobrodru?ství a op?t navázala tam, kde byl m?j d?de?ek p?inucen skon?it.Následn? to ješt? chvíli trvalo, ale koncem roku 2006 podál m?j advokát, pan JUDr. Jaroslav Bro?, u okresního soudu v Benešov? mou ur?ovací ?alobu o vydání zámku Konopišt?. Od tohoto okam?iku je mi op?tovn? kladena otázka: „Co budete d?lat s Konopišt?m, pokud Vám jej soud p?i?kne?“Je samoz?ejmé, ?e historicky tak významný objekt musí i nadále z?stat p?ístupný ve?ejnosti. Jsem p?esv?d?ena o tom, ?e takový klenot jako je zámek Konopišt? m??e práv? v soukromém vlastnictví návšt?vník?m umo?nit daleko podrobn?jší náhled a lepší vcít?ní se do jeho historie. Mým úmyslem zcela jist? není uzav?ít zámek Konopišt? pro ve?ejnost, nýbr? jej i nadále provozovat tak jako jej nyní provozuje stát, který je jeho vlastníkem. Mým úmyslem je napravit bezpráví a p?isp?t tak k usmí?ení s vlastními d?jinami. V tomto ohledu v??ím ?eské justici a doufám, ?e mé argumenty budou vyslyšeny.

© 2009 Sophie Hohenberg
  • | Disclaimer